mě to nepřipomíná pohádku o Smolíčkovi, ale spíš Polednici od Erbena 

Jako za komunistů budeme zase učit děti, že stát je náš nepřítel a učitelky jeho spojenci a že nesmí nikdy nikde říkat, co se doma mluví a jak se doma žije, aby o rodinu nepřišlo a rodina o ně.

Já bych řekl, že jeden z problémů naší současné společnosti je to, že není důležitý skutečný stav věci, ale papírový. Když sociální pracovnice napíše papír, že dítě je zneužíváno, tak už soud nezjišťuje, jestli je to pravda a na základě jakých indicií došla k tomuto závěru: Má svůj papír a basta.

Pěkně to popsal kolega na jednom školení (sice poněkud odlehlý obor, ale platí to): "Dřív, když se pokazil rozvaděč, tak se sháněl elektrikář, aby to spravil. Dnes se shání lejstro a nic se spravovat nemusí."

U nás v podniku pracoval na Zvláštním odboru jeden, který neměl celý čas do čeho píchnout. Když se mu doneslo, že z VHJ mu posílají lejstro, chodil několik dní na poštovnu, jen co přivezli poštu, jestli už došlo. Když ho konečně dostal, se zálibou ho rozložil na stůl a dlouho si ho láskyplně prohlížel. Opakovaně ho hladil a laskal se s ním jako s milenkou. Konečně měl co dělat. To si myslím, že prožívá celá řada státních zaměstnanců. Jsou navíc, nemají do čeho píchnout a když se konečně "práce" objeví, jen tak ji z ruky nedají.

Víte ono nic není černé ani bílé. Stačí, když rodič nesplní dítěti nějaké přání nebo udělí nějaký zákaz  a to ho hned za čerstva  běží prásknout na sociálku.  Vždyť práva dítěte jsou na prvním místě