Ještě štípanou na dobrou noc, ale ne abyste to někomu cizímu řekly

Když jsem byl malý, doma i ve škole nás čas od času varovali, že se musíme mít na pozoru před zlými lidmi. Nedávat se s nimi do rozhovoru, nenechat se nalákat na sladkosti a hlavně s nimi nikam nechodit. V případě, že by byl neodbytný, tak začít křičet a prchat.

Dnes se rady dětem pravděpodobně rozšíří i o zákaz zlým sociálním pracovnicím vypravovat o pusince na dobrou noc, o tom jakým způsobem je rodiče myjí, o mazlení s nimi, nebo o spaní s nimi v manželské posteli. Děti budou varovány, že vedle zlých lidí existují i zlé úřady, které si je odvedou někam daleko a už nikdy neuvidí maminku ani tatínka. Před usnutím jim rodiče budou vyprávět poučné pohádky.

 V první jelen Smolíčka poučuje, že nikomu nesmí otevřít. Ten ale na rady moudrého paroháče nedá a když se přede dveřmi ozve slaďounký hlásek sociálních pracovnic, dveře otevře. Ty ho popadnou do náruče a marně Smolíček pacholíček naříká a volá "Za hory, za doly, kde se pasou, Smolíčka pacholíčka sociální pracovnice pryč nesou". Když se chudák jelen vrátí z pastvy, je už Smolíček umístěn v ústavu za devaterými kopci a roklemi. Je přísně střežen jezinkami ze sociálního úřadu, kterým poháhají i policajti se soudci. Marně jelen tluče parožím do vstupní brány. Může jen na nářek svého Smolíčka odpovídat troubením, vidíš Smolíčku, tak to dopadá, když děti neposlouchají rodiče a svěří se sociálním pracovnicím. 

Další večer uslyší děti upravenou pohádku o kůzlátkách. V chaloupce na kraji lesa bydlela koza se sedmi dětičkami. Měly se rády a žily spokojeně jako v pohádce. Maminka odcházela každé ráno na pastvu a kůzlátka napomínala, aby si tiše hrála a nikomu neotvírala. Jen co ale odešla, kůzlátka se začala prát a hluk přilákal sociální pracovnici. Hned ji došlo, že je koza nechala doma samotné a začala za dveřmi klást otázky. Když byla zvědavá jakým způsobem je myje, kůzlátka po pravdě přiznala, že jim olizuje zadečky. To sociální pracovnici stačilo. Na chvíli se vzdálila a když se vrátila, jako koza zamečela "Méé,méé, kůzlátka, děťátka, otevřte mi vrátka. Méé, jsem vaše maminka a nesu vám mlíčko." Kůzlátka se nechala přesvědčit a když otevřela, sociální pracovnice je pochytala, provaz jim přivázala na krk a pryč odvedla. Už nikdy neviděla kůzlátka maminku, už nikdy neslyšela její milý hlásek.

Tak děti, dobrou noc a ať vás sociální pracovnice straší celou noc.