"Lidové písně" z doby totality
všechnu dusivou plíseň minulosti a lid si volně vydýchnul. Na rtech se mu znovu začala objevovat národní píseň. Mládež se přestala stydět zazpívat si pěkně po našem. Přestávala ctít buržoasní módy. Téměř nepozorovaně, jako vše nové, začaly vyrážet tu a tam, až dnes stojíme před překvapujícím množstvím vzniklých nových písní. Ani nevíš a najednou se přistihneš, že si ji zpíváš, že je to píseň i tvá, jakoby vlastní. Byla to Anežka Gorlová, prostá družstevnice, členka JZD v Boršicích u Blatnice. Její život býval kdysi neradostný. Dvanáct jich žilo v chudé chalupě. Pracovala od slunka do slunka a přece měla ze všech děvčat tu nejškaredší fěrtušku. Osvobození ji přišlo z rukou Stalinových a Gottwaldových. Oči ji otevřela jedna svazácká muzika. Tehdy si řekla: "co kdyby tito prostí lidé řekli něco po svém" a složila první píseň.
Perex a začátek blogu je opsán z doslovu knížky, kterou jsem objevil na půdě jednoho venkovského stavení. Publikace má titul "Ej nota, notečka - nové lidové písně". Vydalo SNKL v roce 1954 a jsou v ní doslova "skvosty" lidové tvořivosti. Pár jich opíšu.
"Dycky já sa pýtám, tebe srca svého, co srdenko, co je ti?
A ono mně praví, že sa mně do světa, do širého rozletí.
Přes hory vysoké, doliny široké až do města velkého-
a že tam všem poví, co u nás v dědině, co je u nás nového.
Že sa dobře žije,každý prácu najde v celej našéj dědině.
Za to vám děkujeme, soudruhu Gottwalde, aj vám, velký Staline.
oo--oo--oo--oo--oo
Připijme vínečko červený na naší svatbě družstevní,
na zdraví Helenky, na zdraví Jeníka, připijme vínečko z Mělníka.
Připijme na všechna přání, na mír a budování, na zdraví našeho
všem nám tak drahého soudruha Zápotockého.
oo--oo--oo--oo--oo
Přilétla k nám holubička bílá, přinesla k nám pozdrav od Stalina hou hahou pozdrav od Stalina.
Přinesla k nám pěkné pozdravení, že bude mír, vojny třeba není, hou ha hou, vojny třeba není.
oo--oo--oo--oo--oo
Dostali jsme čerstvou zprávu zrovna v tutyj hodině,
že přes dvacet novyjch vobcí je v družstevní rodině.
Všecko se změnilo, štěstí sem vkročilo, lepší je bydlení,
pěknější šacení, bídy už tu není.
A podobných lidovek je v knížce na sedmdesát a na poslední straně je seznam dalších třiceti podobných knížek pod názvy SSSR zpívá, Písně budovatelů socialismu, Hornické písně, Pionýrův rok..... U poloviny z nich je místo ceny poznámka rozebráno.
Od Vítězného února tehdy uplynulo osm let. Z mnoha lidí ještě nevyprchalo nadšení z vysněné změny společenského řádu. Potřebovali ještě 14 let, aby jim secvaklo, o co v podstatě šlo a poprvé zkusili pořádky změnit. V srpnu 1968 ještě jejich pokus udupaly pásy sovětských tanků. Za dvacet jedna let to zkusili znova a po úspěchu opět zavládlo nadšení v českomoravské kotlině. Dnes od Vítězného listopadu uplynulo 28 let. Dostatečně dlouhá doba, aby byly iluze i tentokrát vystřídány rozčarováním. Krajem znovu táhne chmurná nálada a mnozí dokonce touží po zašlých časech socialismu.
Doufám, že jim těch pár vybraných rádoby lidových "šlágrů" připomene ošidnost lidské paměti. Návrat těchto "optimistických" socialistických lidovek si může přát snad jen šílenec.
Štěpán Bicera
Selské baroko. K22 Tři pohřby.
Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.
Štěpán Bicera
Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty
Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 20 Zanedbatelné ztráty
Ostře znějící výstřely nemohly být z brokovnice, ale nepřipomínaly ani rány z kulovnic. Zkusil jsem si vybavit střelbu ze samopalu vzor 58, ale od vojny už uteklo příliš času, aby se mi to povedlo. Manželce jsem namluvil,
Štěpán Bicera
Selské baroko K 19 Přijde hic
Dvířka do dvora visela jen na horní skobě a při otevření hlasitě zaskřípala. Sténající pant jsem použil místo zvonku, ale ani po opakovaném zavrzání se Bašta neobjevil. Nezbylo, než na nevábně vyhlížející dvůr vstoupit.
Štěpán Bicera
Selské baroko K18 Špitál
Šipka s nápisem onkologie nás zavedla ke vchodu do nevábně vypadajícího pavilonu, kolem kterého byly o zeď opřené tyče s cedulkami "pozor, padá omítka". Jakmile jsme vešli do vestibulu, Kubík vyvalil oči na pacientku v županu.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 17 New Deal
Krátce po mém zesoukromničení se mi Moravec pochlubil, že je také podnikatel. Začalo to návštěvou u soběslavského děkana, který se o jeho cestě vzhůru dozvěděl od Kubíkové a pozval si ho jako oživení nedělní mše,
Štěpán Bicera
Selské baroko K16 Tak už máme, co jsme chtěli
Vlaječky a symboly OF v různých velikostech byly všude. V květináčích za okny, ve vázičkách na stolech, zastrkány za obrazy. Nejmenší byly přilepené k párátkům a zapíchány do hlavní pušek loutek myslivců na Posledním lovišti.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 15 Šťastný a veselý.
Myslivci se na povel hospodáře vyhrnuli před hospodu, ale museli uhnout, aby udělali místo přijíždějícím Mercedesům. Velký a hranatý řídil Günther a u menšího byla za volantem Alenka. Vesele nám zamávali a všem rozdali lahvičky.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 14 Už je to tady
Děda opravdu nekecal. Krátce nato padla v Berlíně zeď. Dederoni jako v nočním prvomájovém průvodu vyrazili navštívit zapovězený kus Berlína a obdivovat prohnilý režim, kterému jejich dva slovutní rodáci věštili neslavný zánik.
Štěpán Bicera
Selské baroko K13 Pohřeb
Děda vyměnil s hospodskou růženec a fotku Marienky za kastrůlek se svíčkovou. Po posledním soustu si hřbetem ruky otřel pusu a za okoralými rty objel jazykem obě protézy. "Teď by bodlo kafe. Nějak se mi klíží zraky a nechtěl bych
Štěpán Bicera
Selské baroko K 12 Poplatkový hon
Peřina jadrně zasakroval, když na jedné z přepravek, které za Vaškovou stodolou nakládal, sáhnul do slepičince. Popošel k plotu, kde rostlo bujné mlíčí, pár listů utrhnul a dlaň usilovně rajboval. Přičichnul a pokračoval.
Štěpán Bicera
Selské baroko K11 Příliš mnoho Grácií
V týdnu jsem kontrahoval dodávky nábytku v Prešově, kde játra pokaždé hodně trpí. Po celodenní štrapáci referentským autem, na mne doma čekal vzkaz od Franty. Naházel jsem do sebe večeři, omluvně kouknul na manželku a zase zmizel.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 10 Židovská moudrost
Tři muži se potápějí bez koupacích čepic a když se vynoří, jen dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Wagenknecht se rozhlédl po přítomných a několikrát přizvedl obočí, aby je povzbudil k odpovědi. Pak se rozesmál a řekl:
Štěpán Bicera
Selské baroko. K9 Několik vět
Děda poopravil na své sošce na polici brašnu a brýle a když se posadil, zeptal se sousedů. "Kde jsem posledně skončil?" Maier byl nejpohotovější. "S rukou na ňadru. Bohužel nebyla vaše, ale soběslavského uhlíře."
Štěpán Bicera
Selské baroko K 8 Srnec
Než schůze začala, postavil jsem na dlouhý stůl se zelenými ubrusy pět lahví rumu a pět zelených a ke každé židli dal talíř s plátky šunky, gothaje, turisty a loveckého salámu. Alkohol zajistil Vojta v Hradci a uzeniny v Plané.
Štěpán Bicera
Selské baroko K7 Dialektika
"Kdo nezná opilcova rána, nemá právo ožralému nadávat". Manželka na to jen zvedla oči a já raději vypadnul na zahradu. Svěží vzduch mne hryzení v útrobách nezbavil a radost mi neudělal ani přicházející Kubík.
Štěpán Bicera
Selské baroko K6 Na číhané
"To sedí." Zavěsil jsem a s ulehčením si oddychnul. Očividně se ulevilo i sekretářce. Nikdo nevidí rád ustaraného, nebo nasraného šéfa. "Potřebuji kalendář." Výmluvně ukázala na zeď, kde visel nástěnný od PZO Ligna.
Štěpán Bicera
Selské baroko K5 Po plese
"To jsou mi fóry" ze mne tentokrát přímo vystřelilo, když na mne Máňa bafla za sloupkem plotu. "Taťka celý den nejedl. Jen furt vzdychal". "Tak si to zapamatuj a alkoholu se vyhýbej. Neměla bys ještě ležet v posteli?"
Štěpán Bicera
Selské baroko K4 Konference
Čest práci. Na konec diskuzního příspěvku jsem si oddychl. Povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílené reproduktory v sále působilo tak smutně, až jsem se polekal. Pohled na tupé a otylé ksichty papalášů mne uklidnil.
Štěpán Bicera
Selské baroko K3 Čurítko
"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 991
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x