Najednou jsou myslivci dobří

Přemnožení divočáci si troufnou i na psy. Myslivci se chystají na akci. Na Novinkách pod tímto nadpisem video s divočáky na dálnici. Sám jsem střelil padesát prasat. Mysliveckých zážitků s nimi mám nepočítaně. Zároveň však také

pamatuji nelítostnou kampaň vedenou médii s Martinem Komárkem z MF Dnes v čele. Když před nějakými dvaceti pěti lety média zmínila myslivce, byli veřejnosti představováni jako vrazi zvěře a sebe navzájem.

Při výkonu práva myslivosti se používá zbraň a myslivců je na sto tisíc. Je přirozené, že v takových počtech se čas od času sejdou neblahé okolnosti a dojde k tragédii. Stejně jako při každé nehodě, ať v automobilu, motocyklu, ultralightu, vysokohorské turistice, či jen při přecházení vozovky. Jen u mysliveckých tragédií však média v komentářích předváděla, kam až může zajít bezohlednost a bezcitnost.

M. Komárek má dnes výnosnější šolich a média mají za fackovací paňáky důležitější "esa" než "bandu" v zelených kamizolách. Myslivcům dávají nejen pokoj, dokonce se dovolávají jejich pomoci.

Myslivci to rozhodně s prasaty snadné nemají a podmínky jim ztěžují i předpisy. Střelit prase chce od myslivců prosedět mnoho nocí na posedu. V zimě i v mrazu, větru, sněžení. Zúčastňovat se naháněk, při kterých jsou divočáci honci vyháněni z leče na kolem stojící střelce. Ročně myslivci odloví téměř dvě stě tisíc divočáků a je to pořád málo.  

Samotný lov je zábava, po něm však nastává dřina. Vyvrhnout, označit plombou, vypsat úlovkový lístek. Touto vymožeností byli myslivci potrestáni za troufalost, když od našich politiků chtěli vyřešit problém s pytláctvím. Pytláctví bují dál, jen myslivci mají  o starost víc. Další den vzorek zvěřiny dopravit do okresního města, kde ho na "veterině" podrobí zkoumání, zda nebylo prase  napadeno svalovcem. Dříve to samé bez obtíží udělal nejbližší veterinář pod mikroskopem, jenomže na zásah EU se musí kontrola na svalovce, který se v Česku už desetiletí nevyskytnul, dělat "důkladněji".

Lidé na procházkách se divočáků bát nemusí. Jde o opatrnou zvěř, která se střetnutí s člověkem vyhýbá. Pokud už na ně výjimečně narazí, černá většinou sama vyklidí "pole". Pokud se jí utéct nechce, je rozumné rudlík obejít. Horší to je se psem na volno, který postrádá potřebnou míru pudu sebezáchovy. Za nejdivočejší, z běžně chovaných, se dají pokládat teriéři. Pokud není pes odvolatelný, je s ním většinou ámen. Divoká prasata ho obstoupí a štěkající hrdina brzy doňafá. Nedoporučoval bych ani pokusy o jeho záchranu, to by se rozkurážená zvěř mohla pustit i do člověka. Mnohem rozumnější je v přírodě držet pejska na vodítku. Raději chodit polními cestami. Když už jít lesem, tak se vyhýbat hustým mlázím s mokřady.