Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Selské baroko K4 Konference

4. 09. 2018 11:40:34
Čest práci. Po přečtení diskuzního příspěvku jsem si hlasitě oddychl. Smutné povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílený reproduktory v sále, odpovídal i výrazům otylých papalášů sedících kolem na tribuně.

Listy projevu jsem přiklopil koženými deskami s nápisem D+H Studio, ve kterých jsem dostal od západoněmeckého odběratele pana Moje složku jeho propagačních materiálů. Než jsem vykročil ke svému stolu v sálu, napadlo mě, že jsem měl poslechnout manželku a zůstat u obecných frází vybraných z Rudého práva a vykašlat se na konkrétní kritiku konkrétní pekárny a jejich konkrétních gumových rohlíků. Teď ještě ve zdraví přežít pochod gladiátora kolem všech partajníků na tribuně, jejichž palec sklopený k zemi může předznamenat konec kariéry.

Když jsem ustoupil stranou k židli krajského tajemníka, aby mohl projít další diskutující k řečnickému pultu, zamrkal na mne a prstem naznačil, abych se k němu sklonil.

„S tou přestavbou, soudruhu....", pochopil jsem, že si pauzou říká o jméno. "Kocourek, Franta".

"Franto, s tou přestavbou spojit vzpomínku na rohlíky, to bylo fakt dobré. Jen to chtělo, soudruhu, vedle nich vzpomenout i vuřty z řeznictví u Kleinů a pivo ze zrušeného pivovaru. Koukáš, soudruhu, jak to všechno znám? Vždyť já to tady, soudruhu, jako svazák pomáhal znárodňovat. Nádherná doba. Celý národ nám tehdy fandil a časem i kulaci a továrníci děkovali, že jsme je s majetkem zbavili i dřiny a starostí. Politiku je třeba, soudruhu, prosté dělnické třídě přiblížit a co si budeme povídat, buřtům s pivem a nakonec i těm tvým rohlíkům, nejlíp rozumí. S ostatními soudruhy jsme domluveni, že se tu po konferenci zdržíme a sepíšeme hlášení na ÚV.“

Konferenci ukončila zdravice pionýrských trubačů. Jen co se sál vylidnil, ti nejzasloužilejší usedli ke slavnostní tabuli, kterou na rudé ubrusy snášeli tři číšníci. Studené mísy a orosené láhve vodky zaplnily stůl a před delegátem z kraje se objevila na tácu s ledovou tříští orosená hrouda másla. Z několika lahví nalil sousedům, kam až dosáhl a potom si odkrojil z másla tlustý špalek. který nabodl na hrot tesáku.

„Celý život se, soudruzi, musíme učit a není žádnou ostudou, učíme-li se od velkého Sovětského svazu. Vrátili jsme se odtud, soudruzi,před Vánocemi, teda před dědou Mrázem, že jo. Projeli jsme ho, soudruzi, celý a skončili ve Vladivostoku. Tam nás jeden soudruh admirál naučil moc užitečnou věc pro stranickou práci. Každou sklenku vodky zajídat oříškem másla.“ Posoudil velikost másla na špičce svého tesáku. "Vlašákem másla". Zvednul svůj stakan s vodkou a naráz ho do sebe obrátil. “Balšája zemlja, soudruzi. Co u nich štamprle, soudruzi, to u nás čtvrťák.“ Strčil do úst špičku nože s nabodnutým máslem a jen co ho opatrně rty stáhnul, na chvíli strnul s blaženým výrazem. Nejbližší horlivci povstali a udělali kolem hroudy chumel.

„Netlačte se, soudruzi. Díky soudruhovi řediteli z Madety máme, soudruzi, dost másla pro všechny a soudruzi číšníci přinesou máslo i pro vás.“

Když se dojídaly a dopíjely poslední zbytky, začala debata, kde pokračovat. Naklonil jsem se ke krajskému tajemníkovi. „Promiň, soudruhu, ale já se trhnu. Chápej, musím se ženou na myslivecký ples ve Vlastiboři.“ Čekal jsem nesouhlas, ale předseda se rozzářil.

„Myslivecký ples, soudruzi. to je nápad. I na vesnici se rodí, soudruzi, proletářské kádry, i když jen rolnické a myslivci jsou v podstatě zálohou Lidových milicí. Tam budeme mezi svými.“

Ve vlastibořském sále obsadili papaláši volný stůl hned před podiem. Manželku jsem posadil ke stolu myslivců s tím, že se k ní připojím, jen co si odbydu povinný úvod zábavy s partou z konference.

„Budeme si říkat jménem, soudruhu.“ Krajský delegát se natáhl po sedmičce vodky a rozlil ji do dvou půllitrů se zbytkem pěny na dně.

„Pro tebe Vojta.“ Napřáhl ke mně ruku se sklenicí.

„Franta.“ Vzal jsem si tu osiřelou a usrknul vodky.

„Na tykání se, Vašku, musí do dna.“

V puse mi zůstala ošklivá pachuť, stejná jako když se člověk napije vody ze sklenice, ve které před tím bylo pivo.

„Teď mě na chvíli, Vojto, omluv, musím zařídit tombolu.“

Spiklenecky hodil okem k tombole pod pódiem. “Zařiď Vašku, toho čuníka a líbí se mi i ten vousatej trpajzlík.“ Hodil hlavou k polici.

„To není tombola, ale zemřelí členové našeho sdružení.“

"Škoda, už jsem ho viděl stát v předsíni mezi muškáty."

Voborníka našel u kasy.

“Prase musí vyhrát Vojta.“ Všiml si nechápavého výrazu a ukázal ke svému stolu. "Největší komouš."

„Jsi vůbec ještě myslivec?“

„Pošli k nám s tombolou Danu a první cenu ji dej do dlaně. Vím, že ji k lístkům dáváš až na konec.“

Když se vrátil ke stolu, Vojta se hádal s Maierem.

„Když je to na západě tak špatný, proč nás tam nepustíte? Zabil bych pár kuřat a těm chudákům přilepšil. Maierové nebyli nikdy škoti.“

„Zeptejte se Vaška, soudruhu, jak tam žijí. Ten na západ musí jezdit služebně. "

„Vojta má pravdu. Kapitalisté žijí jak prasata, dělnickou třídu mají za žito a i námel se tam najde.“

„Mluvil jsem, Vašku, o žebrácích.“ Zvedl hlas. „Viděl jsi je tam?“

Přikývnul.

“Kdo maká, žije líp jak tady.“ Maierovi se už jazyk špatně ohybal.

Situaci zachránila Dana s tombolou.

“Pojď k nám dělat sekretářku, soudružko.“

„Radši kydám hnůj.“

„U nás, soudružko, taky kydáme, jen místo vidlí....“ Vyhrnul nohavici a poplácal svalnaté lýtko. “Tímhle dělám, soudruzi, kádrovou politiku.“

Strčila ruku do pytlíku a nešťastně koukla na Svobodníka.

„Aha." Rukou naznačil, že o nic nejde. "Kupuji všechny.“

„Něco přijde.“ Maier si je prohlédl nevidoucíma očima a složil hlavu na stůl.

Vojta se pustil do rozbalování hromady lístků. Nevyhrávající tvořily kopec v popelníku a ty s číslem mu končily kapse.

„Co je to za kulaka, Vašku?“

„Je ožralý.“

„Ptám se co dělá.“

„Pěstuje ve velkém kuřata.“

„Vidíš, kam to vede, když s perestrojkou zmírníme třídní boj. Však my ho už srovnáme.“

„Zítra ho to bude mrzet.“

„Prase, mám prase.“ Vyskočil a letěl ke stolům s tombolou, aby si ho zblízka prohlédl.

Svobodník zamířil do šenku, kde šoféři zabrali rohový stůl.

„Odneste to prase do auta.“

„Až tak se ožral?“

Všimla si zavrtění na gauči a to byl pro Svobodníkovou signál pro zvednutí stavidel.

„Na tenhle ples se bude dlouho vzpomínat. Vaši největší borci pili, ve srovnání s tvými novými kamarády z ligy, tak okresní přebor.“

„Nemluv o alkoholu.“

„Kde máš výhry? Nadávali, že jsi skoupil plnou tašku lístků a na ně nezbyly.“

Schoval hlavu pod peřinu a dělal, že spí. K obědu nešel a teprve odpoledne se posadil ke stolu v kuchyni. Bolavou hlavu vzal do dlaní a lokty opřel o rozevřené Rudé právo.

„Jak jsme se dostali domů?“

„Přivezl nás Vojta. Už se rozednívalo a Červenka měl vysunuté periskopy.“ Sousedovo špízování měla rozděleno do tří kategorií. Sledování za záclonou nazývala peep-show, vystrčená hlava nad živým plotem, to byly periskopy a nenápadnému přibližování říkala štěnice.

„To byla zase ostuda.“ Zavzdychal.

„Chlastali jste jak americkej džíp. Slíbil jsi, že mu střelíš divočáka a on na to objednal litrovku Ferneta a se svatým Hubertem jste připíjeli na lovu zdar. Nalévali jste mu do třetí skleničky a nadávali, že musíte pít za něj. Potom jste na pódiu zpívali Ej od Buchlova.“

„Oni nás nechali?“

„Vojta muzikantům pohrozil, že je pošle na Sibiř. Naštěstí vám brzy došla slova. U baru jste obtěžovali ženské a před manžely vás zachránili šoféři. Nakonec jste přišli o rozum úplně. Vojta prohlásil, že to musí prasknout a ty jsi dodal, že s volbou Jakeše tomu dali ránu do vazu.“

"Už nikdy nebudu pít." Několikrát krknul a s rukou na puse vyrazil k záchodu. Složila noviny a na titulní straně četla tučnými písmeny vysázený nadpis REPUBLIKU SI ROZVRACET NEDÁME!

Autor: Štěpán Bicera | úterý 4.9.2018 11:40 | karma článku: 0.00 | přečteno: 3x


Další články blogera

Štěpán Bicera

Selské baroko K3 Čurítko

"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.

30.8.2018 v 12:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko K2 Hospoda

"Přiznáš už tu barvu?" Franta zvedá oči ke stropu a sám zkroušeně naznačuji bídu v kartách. "Bude to žebrák". Cikán s povzdychnutím pokládá vějíř karet na stůl. "Bene, tak ho máš." S uspokojením plácnu do listu: "Větší!"

27.3.2018 v 13:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko. K 1. Trakař

Mačkám hlavu mezi ramena a šilhám ke Kubíkovu stavení. Za živým plotem kupodivu prázdno. Nakloním trakař, abych prozkoumal prkenná vrata do dvora. Obvykle okem ucpaná díra po suku dnes září paprsky nízkého zimního slunce.

17.2.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Duplák

Eskalace

Překrásná a nikdy nekončící romance, kterou mě zahlcovala, mě na druhé straně vah nepřestávala udivovat.

17.9.2018 v 7:45 | Karma článku: 3.71 | Přečteno: 92 | Diskuse

Marcela Valouchová

Noc

Tlustou propisku dal na kraj koberce, to byla mašinka, a za ní zapojil tenčí. Vedle udělal vláček z tužek. "Hlavní nádraží." Zvolal nadšeně. Posunul vláček k papuči položené podrážkou nahoru. "Hu hůůů. Bude tunéééél."

17.9.2018 v 7:20 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jiří Babor

Dub za domem

Za naším zadním vchodem je velký starý dub...občas tam sedávám a kouřím..(samozřejmé pod starou dekou protože o hemoroidy nestojím, rýma stačí)

16.9.2018 v 21:02 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 147 | Diskuse

Marek Ryšánek

Co v nás roste? Jaké plody neseme?

mnozí lidé hledají prostřednictvím duchovního života zvláštní, extatické zážitky, únik z všednosti. Ale to není ta pravá podstata toho, o co by nám v naší víře, či zbožnosti mělo jít.

16.9.2018 v 12:03 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 126 | Diskuse

Liběna Hachová

Čich na lidi

První dojmy při setkání, intuice, pocity... Dáte na ně bez ohledu na to, co vaše oči vidí a uši slyší?

16.9.2018 v 11:17 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1302

Jsme jako hokejoví brankáři. Naučili jsme se bez masky do střetnutí nechodit a jací doopravdy jsme, je těžko zodpověditelná otázka i pro nás samotné.





Najdete na iDNES.cz