Selské baroko K3 Čurítko

30. 08. 2018 12:37:03
"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.

Významně koukla na povlak prachu a ukazováček zvednula.Namířila ho bříškem směrem k Jindrovi a špatně předstíraný úsměv v mžiku vystřídal vzteklý výraz. Rychlost proměny mi připomněla scény z historických filmů, ve kterých na maškarních plesech dámy otáčely maskou, která se na jedné straně usmívala a na druhé mračila.

Vzdálenému pozorovateli mohl přizvednutý prst připomínat zjišťování, odkud vítr fouká. Zblízka však bylo zřejmé, že se schyluje k bouři. Přes kameny vytažené z otvoru ve zdi a otlučené kusy omítky jsem se začal nenápadně přesouvat ke dveřím a zároveň sledoval ukazováček, který se začal hrozivě točit mým směrem.

"Vás jsem vždycky měla za rozumného člověka.Koukněte na tu spoušť! Co by řekla ta vaše, udělat ji v ložnici takovej binec? " Jen co zaprášený prst nemířil na něj, Kubík ožil. S několikerým zafuněním se zvednul z polohy ležícího střelce a zednickou lžíci zapíchnul do malty v kýblu. S neskrývaným zalíbením se zahleděl na polozazděnou díru, kterou byla z ložnice do zahrady protažená hráškově zelená novodurová trubka ústící do napůl zasypané jámy s pískem.

"Tenhle rozuma tohle všechno vymyslel. Sám jsem to jen zrealizoval a výrazně vylepšil." Strčil ruku za záda, aby ji manželka neviděla a párkrát omluvně sevřel a rozevřel dlaň a palcem ukázal ke dveřím.

"Teď už nebudeš muset v noci na dvůr a zase můžeš začít vařit." Chtěl v chlácholení pokračovat, ale hluboké nadechnutí, při kterém se jí vzdmulo už tak mohutné poprsí, ho přinutilo změnit tón. "Nech mne domluvit!" Natáhnul ruku po trychtýři na parapetu."Sundáš dekl a trychtýř zastrčíš do roury. V týhle starý židli jsem udělal díru. Na tu si přisedneš, uděláš crrrr..."

Kubíková přivřela oči, až se jí vyhladily vrásky z čela. "Že jsem si vzala pošuka, to vím už od svatby. Nikdy by mne však nenapadlo, že jednou budeš bořit dům, který postavil můj prapradědeček a nutit mne močit v ložnici. " Prstem s ušpiněným bříškem kmitala podobně jako had jazykem mezi mnou a Jindrou. "

"Řekl jsem ti, že tohle není z mý hlavy, ale z jeho." Jen co se Kubíková otočila mým směrem, Jindra na mne omluvně kouknul a levačkou naznačil, abych co nejrychleji zmizel.

"Vědět, že máte takhle tlustý a navíc kamenný zdi, tak bych to řešil jinak. Jindra na to přivedl řeč a tak jsem to plácnul, jak se u piva povídá."

"To je ten váš věčný chlast." Kubíková se znovu mocně nadechla, tentokrát určitě k přednášce o škodlivosti alkoholu a mně se špičkou boty podařilo otevřít přivřené dveře. Než jsem zmizel z očí Kubíkové, spatřil jsem ještě Jindru, jak za jejími zády do sebe rychle hází obě slivovice, připravené k pokřtění společného veledíla.

"Viděl jsi, jak je zkropili?" Otáčím se za hlasem a vidím Frantu Voborníka vytahujícího ze slámy v kořenech švestky flašku. "V tomhle mrazu poteče jak olej. Myslím ty blázny z Václaváku, co tam včera trojčili kvůli Palachovi."

"Mně stačilo před momentem vidět zkropeného Kubíka. Chtěl tý svý udělat radost a ona ho místo vděku zpražila." Vzal jsem si nabízenou flašku. "Tak na to jeho dílo, když už to nešlo zapít u něj."

"Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. V tomhle případě se ale Kubíkové nedivím. Stačilo mi, co jsem tam ráno viděl a to ještě nebyl durch." Všimnul si mého udiveného výrazu.

"Přišel se zeptat, jestli nemám trychtýř. Musel jsem ho chvíli hledat, čekat nechtěl a tak jsem mu ho přinesl. Dělat tu díru ze zahrady, starou by tolik nenasral."

"Proč nás musí furt srážet? Zpíváš falešně, smrdí ti z huby, koukni, jakou máš cejchu, zase ses vožral, jedeš jako kanec. Proč třeba neřekne, Jindřichu, to se ti povedlo?"

"Nepřistřihnout slepicím křídla, zanášejí k sousedům. Chlap musí být komandován, jinak zvlčí."

"U dobráka Kubíka to přece nehrozí."

"V každém z nás to dřímá a ženské to správně tuší."

"Nějak tě nepoznávám." Nato Voborník několikrát zamrkal a koutkem úst se zašklebil směrem k pootevřenému oknu, kde jsem za záclonou rozpoznal siluetu těla.. "Dal jsem se do psaní románu."

"Tak to můžeš s dědou Herzů založit literární kroužek."

"Zatím mám jen nadpis Blatské živobytí. Bude to tady o nás."

"Není název moc fádní?"

"Tak to živobytí napíšu po b s měkkým. Každý si pomyslí, sere se do psaní a nezná pravopis a bude zvědavý, co ten ťulpas stvořil za ptákovinu."

"Taky by se to dalo vysvětlit jak bitý životem. Jenomže my jsme jím spíš hýčkaní. Střílíme si zvěř v revíru jako hrabě Paar, debužírujeme jako Lukulové, nevíme, co jsou vážné starosti, každý máme vlastní dům či byt, auto, pračku, rádio, televizi, kuchyňské roboty, mixéry, vysoušeče vlasů, klozety místo latrín..."

Franta mi skočil do řeči. "Teď zase nepoznávám tebe." Stejně jako mne on před chvílí i já jeho hozeným koutkem úst upozorňuji na přicházejícího Moravce, krytého z pohledu Voborníka živým plotem.

"Máš pravdu, nikdy nám nebylo tak dobře, že jo, pane Moravec." Aniž by zastavil, vytáhnul ze sítěnky rohlík, několikrát ho zmáčknul, aby se pokaždé vrátil do původní podoby. "S tou chválou bych to nepřeháněl. Pamatujete rohlíky od pekaře Jakeše? Kam se na něj tyhle gumáky z táborský pekárny hrabou."

Voborník počkal, až se dostal z doslechu. ""Neznám tady nikoho, kterého by udal a že by mohl. Stačilo by jen na správné místo donést, co se tady nakecá večer v hospodě a ze všech bab jsou v tu ránu slaměný vdovy."

"Taky se budu muset dát do psaní. V sobotu máme v Klubu pracujících konferenci partaje a já jako stranický úkol vyfasoval vystoupit v diskuzi."

"A pak že nejsi bitý životem. O čem chceš rudochům vykládat? Jak při služebních cestách do nelidského kapitalismu vidíš ulice lemované žebráky?"

"Téma mi přidělili. Perestrojka."

"Přestavbu máte jako pánbíčkáři zjevení svatých. Nikdo jiný krom pár pošuků tyhle zázraky neviděl."

"Nevím, jestli nás Moravec odposlouchává, ale sám ho teď poslechnu. Napasuju řeč o přestavbě na ty připomenutý soběslavský rohlíky."

"Tak čest práci."

Autor: Štěpán Bicera | čtvrtek 30.8.2018 12:37 | karma článku: 0.00 | přečteno: 20x

Další články blogera

Štěpán Bicera

Selské baroko K4 Konference

Čest práci. Na konec diskuzního příspěvku jsem si oddychl. Povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílené reproduktory v sále působilo smutně, až jsem se lekl. Pohled na otylé ksichty papalášů na tribuně mne uklidnil.

4.9.2018 v 11:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko K2 Hospoda

"Přiznáš už tu barvu?" Voborník zvedá oči ke stropu a sám zkroušeně naznačuji bídu v kartách. "Bude to žebrák". Cikán s povzdychnutím pokládá vějíř karet na stůl. "Bene, tak ho máš." S uspokojením plácnu do listu: "Větší!"

27.3.2018 v 13:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko. K 1. Trakař

Mačkám hlavu mezi ramena a šilhám ke Kubíkovu stavení. Za živým plotem kupodivu prázdno. Nakloním trakař, abych prozkoumal prkenná vrata do dvora. Obvykle okem ucpaná díra po suku dnes září paprsky nízkého zimního slunce.

17.2.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Vojtěch Fišera

Na dlaních

„Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.“

17.2.2019 v 18:44 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 83 | Diskuse

Filip Vracovský

Únorová rána na cestách

Nedělní malování slovy pro zvané i náhodné kolemjdoucí, zachycené dnes po ránu v otevřené krajině poblíž Plzně...

17.2.2019 v 12:16 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 232 | Diskuse

Marek Trizuljak

Žíhaný chrt jménem panta rhei

povídání, snění, zapomnění, nikdy neloučení, mezi mraky hudba zní, tam kde zdánlivě nic není, řeka laskavých slov o souznění

17.2.2019 v 11:11 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 224 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Tajnosti schované do šuplíku (Nezbývá nežli se smířit)

Někdy se mi srdce sevře, někdy se mi zatají dech, někdy se mi zasteskne, někdy napíšu tajně do šuplíku...

17.2.2019 v 10:41 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 269 | Diskuse

David Snítilý

A co ženy Čárlí ? Zbytky tváře 3

Po Martě přišly další lásky, omyly a zklamání. Bohužel překonat ten měsíc se mi dlouho nedařilo! Co se týká ženských, byl jsem prostě ňouma. No, a když už jsem to nakousl, vím, že samochvála smrdí,ale zůstal jsem jim dodnes.

17.2.2019 v 8:38 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1303

Jsme jako hokejoví brankáři. Naučili jsme se bez masky do střetnutí nechodit a jací doopravdy jsme, je těžko zodpověditelná otázka i pro nás samotné.

Najdete na iDNES.cz