Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Selské baroko K3 Čurítko

30. 08. 2018 12:37:03
"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.

Významně koukla na povlak prachu a ukazováček zvednula.Namířila ho bříškem směrem k Jindrovi a špatně předstíraný úsměv v mžiku vystřídal vzteklý výraz. Připomnělo mi to scény z historických filmů, ve kterých na maškarních plesech dámy otáčely maskou, která se na jedné straně usmívala a na druhé mračila.

Přizvednutý prst se mohl vzdálenému pozorovateli jevit jako zjišťování, odkud vítr fouká. Zblízka bylo zřejmé, že se schyluje k bouři. Přes kameny vytažené z otvoru ve zdi a otlučené kusy omítky jsem se začal pomalu přesouvat ke dveřím.

"Koukněte na tu spoušť! Co by řekla ta vaše, udělat ji v ložnici takovej binec? Vás jsem vždycky měla za rozumného člověka." Jakmile zaprášený prst zamířil mým směrem, Kubík ožil. S několikerým zafuněním se zvednul z polohy ležícího střelce a zednickou lžíci zapíchnul do malty v kýblu. Prohlédnul si s neskrývaným zalíbením polozazděnou díru, kterou z ložnice do zahrady vedla hráškově zelená novodurová trubka a končila v napůl zasypané jámě s pískem.

"Tenhle rozumný člověk tohle všechno vymyslel. Sám jsem to jen zrealizoval a tak trochu vylepšil." Strčil ruku za záda, aby ji manželka neviděla. Párkrát omluvně sevřel a rozevřel dlaň a palcem ukázal ke dveřím.

"Teď už nemusíš v noci na dvůr. Přestaneš stávkovat a vrátíš se k vaření." Chtěl v chlácholení pokračovat, ale hluboké nadechnutí, při kterém se jí vzdmula jinak poměrně plochá hruď, ho přinutilo změnit tón. "Nech mne domluvit!" Natáhnul ruku po trychtýři na parapetu."Sundáš dekl a tohle zastrčíš do roury. V týhle starý židli jsem udělal díru. Na tu si přisedneš, uděláš crrrr..."

Kubíková přivřela oči, až se jí vyhladily vrásky z čela. "Že jsem si vzala pošuka, to vím už od svatby. Nikdy by mne však nenapadlo, že jednou budeš bořit dům, který postavil můj prapradědeček a nutit mne močit v ložnici. Za tyhle nápady může ten váš věčný chlast. " Prstem s ušpiněným bříškem kmitala podobně jako had jazykem mezi mnou a Jindrou. "

"Řekl jsem ti, že tohle není z mý hlavy, ale z téhle."

"Plácnul jsem to, jak se u piva povídá, no a Jindra se toho chytil. Vědět, že máte takhle tlustý a navíc kamenný zdi, tak bych to tak neřešil." Špičkou boty jsem otevřel přivřené dveře a než jsem zmizel z očí Kubíkové, viděl jsem Jindru do sebe házet obě slivovice, kterými jsme chtěli pokřtít společné veledílo.

"Viděl jsi, jak je zkropili?" Otáčím se za hlasem a vidím Frantu Voborníka vytahujícího ze slámy v kořenech švestky flašku. "V tomhle mrazu poteče slívka jak olej. Myslím ty blázny z Václaváku, co tam vyváděli kvůli Palachovi. Dvacet let v čudu. Páne jo, ten čas ale letí."

"Mně stačilo před momentem vidět zkropeného Kubíka. Chtěl tý svojí udělat radost a ona ho místo vděku zpražila."

"Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Ale v tomhle případě se Kubíkové nedivím. Stačilo mi, co jsem tam viděl a to ještě nebyl durch." Všimnul si mého udiveného výrazu.

"Přišel se zeptat, jestli nemám trychtýř. Musel jsem ho chvíli hledat, čekat nechtěl a tak jsem mu ho přinesl. Dělat tu díru ze zahrady, starou by tolik nenasral."

"Proč nás ty baby musí furt srážet? Zpíváš falešně, smrdí ti z huby, koukni, jakou máš cejchu, zase ses vožral, jedeš jako kanec. Jakou by Kubíkovi udělala radost říct, Jindřichu, to se ti povedlo."

"Nepřistřihnout slepicím křídla, zanášejí k sousedům. Chlap musí být pod pantoflem, jinak zvlčí."

"U dobráka Kubíka to přece nehrozí."

"V každém z nás to dřímá a ženské to správně tuší."

"Nějak tě nepoznávám." Nato Voborník několikrát zamrkal a koutkem úst se zašklebil směrem k pootevřenému oknu, kde jsem za záclonou rozpoznal siluetu těla.. "Dal jsem se do psaní románu."

"Tak to můžeš s dědou Herzů založit literární kroužek. Ten sepisuje zážitky z Ruska, když tam byl jako legionář."

"Zatím mám jen nadpis Blatské živobytí, ale bude to tady o nás."

"Název bys měl zatraktivnit."

"Tak to živobytí bude mít po b měkké i. Každý si pomyslí, sere se do psaní a nezná pravopis a bude zvědavý, co ten ťulpas stvořil za ptákovinu."

"Taky by se dal vysvětlit jak životem bití. Jenomže my jsme jím spíš hýčkaní. Střílíme si zvěř v revíru jako hrabě Paar, debužírujeme jako Lukulové, nevíme, co jsou vážné starosti, každý máme vlastní dům či byt, auto, pračku, rádio, televizi, kuchyňské roboty, mixéry, vysoušeče vlasů..."

Franta mi skočil do řeči. "Nechytá tě fantas? Teď zase nepoznávám tebe." Stranou hozeným koutkem úst jsem ho upozornil na přicházejícího Moravce, krytého z pohledu Voborníka živým plotem.

"Máš pravdu, nikdy nám nebylo tak dobře, že jo, pane Moravec." Ten, aniž by zastavil, vytáhnul ze sítěnky rohlík, několikrát ho zmáčknul, aby se pokaždé vrátil do původní podoby. "S tou chválou bych to nepřeháněl. Pamatujete rohlíky od pekaře Jakeše? Kam se na něj tyhle gumáky z táborský pekárny hrabou."

Voborník počkal, až se dostal z doslechu. "Ta moje zase píše deník. Moc dobrá věc. Když zanadávám na počasí, vytáhne starý deníky, aby mne přesvědčila, že loni či předloni bylo ještě hůř."

"Taky se budu muset dát do psaní. V sobotu máme v Klubu pracujících konferenci partaje a já jako stranický úkol vyfasoval vystoupit v diskuzi."

"A pak že nejsi bitý životem."

"To jsem plácal kvůli Moravcovi."

"Neznám tady nikoho, kterého by udal a že by mohl. Stačilo by jen na správné místo donést, co se tady nakecá večer v hospodě a ze všech bab jsou v tu ránu slaměný vdovy. O čem chceš rudochům vykládat? Jak při služebních cestách do nelidského kapitalismu vidíš ulice lemované žebráky?"

"Téma mi přidělili. Perestrojka."

"Vy komouši máte tu přestavbu jako pánbíčkáři zjevení svatých. Nikdo je pak už neviděl, ale všichni tomu věří."

"Nevím, jestli Moravec odposlouchává nás, ale sám ho teď poslechnu. Napasuju tu přestavbu na jím připomenutý soběslavský rohlíky."

"Tak čest práci."

Autor: Štěpán Bicera | čtvrtek 30.8.2018 12:37 | karma článku: 0.00 | přečteno: 3x


Další články blogera

Štěpán Bicera

Selské baroko K4 Konference

Čest práci. Po přečtení diskuzního příspěvku jsem si hlasitě oddychl. Smutné povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílený reproduktory v sále, odpovídal i výrazům otylých papalášů sedících kolem na tribuně.

4.9.2018 v 11:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 3 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko K2 Hospoda

"Přiznáš už tu barvu?" Franta zvedá oči ke stropu a sám zkroušeně naznačuji bídu v kartách. "Bude to žebrák". Cikán s povzdychnutím pokládá vějíř karet na stůl. "Bene, tak ho máš." S uspokojením plácnu do listu: "Větší!"

27.3.2018 v 13:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Štěpán Bicera

Selské baroko. K 1. Trakař

Mačkám hlavu mezi ramena a šilhám ke Kubíkovu stavení. Za živým plotem kupodivu prázdno. Nakloním trakař, abych prozkoumal prkenná vrata do dvora. Obvykle okem ucpaná díra po suku dnes září paprsky nízkého zimního slunce.

17.2.2018 v 9:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Martin Duplák

Eskalace

Překrásná a nikdy nekončící romance, kterou mě zahlcovala, mě na druhé straně vah nepřestávala udivovat.

17.9.2018 v 7:45 | Karma článku: 3.71 | Přečteno: 92 | Diskuse

Marcela Valouchová

Noc

Tlustou propisku dal na kraj koberce, to byla mašinka, a za ní zapojil tenčí. Vedle udělal vláček z tužek. "Hlavní nádraží." Zvolal nadšeně. Posunul vláček k papuči položené podrážkou nahoru. "Hu hůůů. Bude tunéééél."

17.9.2018 v 7:20 | Karma článku: 6.77 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jiří Babor

Dub za domem

Za naším zadním vchodem je velký starý dub...občas tam sedávám a kouřím..(samozřejmé pod starou dekou protože o hemoroidy nestojím, rýma stačí)

16.9.2018 v 21:02 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 147 | Diskuse

Marek Ryšánek

Co v nás roste? Jaké plody neseme?

mnozí lidé hledají prostřednictvím duchovního života zvláštní, extatické zážitky, únik z všednosti. Ale to není ta pravá podstata toho, o co by nám v naší víře, či zbožnosti mělo jít.

16.9.2018 v 12:03 | Karma článku: 8.29 | Přečteno: 126 | Diskuse

Liběna Hachová

Čich na lidi

První dojmy při setkání, intuice, pocity... Dáte na ně bez ohledu na to, co vaše oči vidí a uši slyší?

16.9.2018 v 11:17 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 974 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1302

Jsme jako hokejoví brankáři. Naučili jsme se bez masky do střetnutí nechodit a jací doopravdy jsme, je těžko zodpověditelná otázka i pro nás samotné.





Najdete na iDNES.cz