Sobotkovo dilema. Mám dál bít do nejsilnějšího politického rivala? Doufat, že stokrát opakované lži se v myslích voličů stanou pravdou? Věřit, že se z volebního debaklu stane vítězství? Nebo nebýt. Stát se druhým Paroubkem.
Opustit výsluní české politiky, coby poražený a vykopnutý lídr ČSSD.
Rady na něj prší ze všech stran a všechny řeší Babiše. Nikdo se mu neodváží říct, že za současnou pozici ČSSD může především on sám.
Jak na lídra hnutí ANO, mu dokonce radí i sama Babišova MF Dnes. Ve "Vlnobití" reportér V. Srnka premiérovi doporučuje do větve s Babišem nepižlat, ale pořádně říznout. Když už má prý prohrát, tak ať je to v boji a ne při čekání na porážku.
Sobotka připomíná hráče desetníkového mariáše, o kterém všichni vědí, že to moc neumí, ale hrát se s ním dá. Žádný zázrak, ale taky žádná pohroma. To platilo, dokud hrál svou hru. Hlásil, na co stačil a pokud si nebyl jistý, karty složil. Když se list občas sešel, něco i vyhrál. Spoluhráči z něj respekt neměli, ale brali ho.
Pak se mu za záda postavili radilové. Místo, aby ukázal na cedulku " Kibic, drž klapajznu, než ti přes ní majznu", Sobotka je respektuje a pouští se do her, do kterých by sám nikdy nešel. Dílem, že mu nejsou vlastní, dílem, že jsou nad jeho schopnosti.
Z opatrného mariášníka je rázem tvrďák. Flek, Re, tutti, retutti, boty, košile, kalhoty. Hraje cizí hru podle nápovědy a působí směšně. Připomíná slabocha v kovbojském ošacení, volajícího na barmana: "přineste mi půllitr mléka, ale ve špinavé sklenici".
