Jsem pyšný, že jsem Čech.

Je tolik emocionálních a racionálních důvodů být na svou zemi a na náš národ pyšný. Vezmu to od hraničního přechodu třeba v Krušných horách.

Torza uschlých smrků nenechají nikoho na pochybách, že vjíždíte do země zaslíbené, oplývající mlékem a strdím.

Hned pod úpatím zpředu a zezadu obložené venkovské domky harampádím a haraburdím svědčí o tom, že na rozdíl od takových Tyroláků, či Bavoráků jsme povzneseni nad takové malichernosti jako je pořádek a vzhled. Jejich načančané chalupy, okna plná kytek, na Vánoce spousta rozsvícených svíček a na Velikonoce ovocné stromy ozdobené malovanými vajíčky, svědčí o hrubém nevkusu majitelů, zejména stojí- li jim v zahradě trpajzlíci přivezení z tržnice poblíž zmíněného přechodu.

Jak jsme nad věcí za plotem našich zahrádek, stejně působíme i na silnicích. Kam se na nás západní řidiči hrabou. Vesele jezdíme na červenou, přejíždíme dvě plné, nedodržujeme rychlost, předjíždíme na nepřehledných místech, porážíme chodce na přechodech a hlavně ujíždíme od námi způsobených nehod.

Stejně jako jejich řidiči působí uboze i němečtí nebo rakouští policajti. Na rozdíl od našich se bojí  vzít úplatek a striktně trvají na zaplacení pokuty. Srabi!!!

Politici za naší západní hranicí jsou přecitlivělí chudáčci. Jen se o nich objeví v novinách zmínka, že jsou do něčeho namočeni, zbavují se svých mandátů i funkcí, zatímco naši plně využijí dobu svého mandátu podle hesla kdo nekrade, okrádá svou rodinu.

Stejně tak je naší velkou předností  pragmatizmus a přizpůsobivost. Když jsme tu měli protektorát, udávali jsme rodáky na stanicích gestapa, za socialismu na stanicích VB nebo rovnou na OV KSČ. Seznamy udavačů byly plné za obou režimů, v mnoha případech se jednalo o stejné lidi. Dokonce i Goebbels varoval Hitlera před českou ohebností a schopností zvednout hlavu v pravý okamžik.

Jsme hrdí na svůj rodný jazyk do té míry, že většina z nás pokládá pod svou úroveň se učit jiný s argumentací, ať se oni učí náš.

Už po léta jsme světová jednička v pití pěnivého moku.

Máme mimořádné sportovce schopné vymyslet si spoustu objektivních příčin svého selhání.

Obohatili jsme světový slovník o výraz tunelování.

Čas od času hromadně posíláme nejschopnější jedince do světa za získáním zkušeností a oni se pak, jako třeba pan Kožený, nezištně vrací, aby to své vlasti oplatili.

Z nostalgie jezdíme už desítky let stejnými vlakovými vagóny průměrnou rychlostí kolem 50 km/hod.

Jsme šetrní do té míry, že jsme schopni kvůli slevě pár korun ujet i sto kilometrů a účastnit se otevření

nového hypermarketu, který vůbec neexistuje. 

Prostě je mnoho důvodů, proč jsem na své Češství pyšný a doufám, že stejně uvažujete i Vy.