Rodnou hroudu je třeba bránit
Jak končí národy, které přišly o historické území vidíme na osudu Židů. Ačkoliv jim bylo přiznáno po Velké válce právo na návrat do pravlasti, s Araby, kteří je kdysi vytlačili, se ve společné zemi shodnout nedokázali a výsledkem byly neustálé spory, šarvátky a války. Po 2. světové válce se doufalo, že k nápravě dojde oddělením židovského území od arabského. Skončilo to znovu fiaskem, jehož dopady vidíme dodnes.
Ve 13. století byli do našeho, vesměs liduprázdného pohraničí pozváni posledními Přemyslovci cizinci, především Němci. V nové vlasti se nezačlenili ani po více než 600 let pobytu. Hovořili německy, manželství, až na výjimky uzavírali čistě mezi sebou a vůči národu, který jim poskytl nový domov, byli odtažití, někdy až nepřátelští. Ještě než vzniklo po Velké válce ČSR, už volali po samostatnosti, po přičlenění k Rakousku, či Německu. Povedlo se jim to až s pomocí nacistického Německa, kdy se odtrhli od hostitelské země i s územím, které jim bylo kdysi velkoryse svěřeno k obhospodařování.
Když byli po válce odsunuti do pravlasti, ke které i po staletí tak lpěli, sudetská území se osídlila slovenskými a rumunskými Romy. Po sedmdesáti letech lze konstatovat, že ani oni neprojevili zájem integrovat a s Čechy splynout. Žijí odděleně, mluví cikánsky, uzavírají manželství v rámci svého etnika, chrání si své zvyky a výsady. Mezi ty se jim podařilo prosadit i nárok na život bez práce, na sociálních dávkách, event. i díky drobným krádežím.
Němci mají podobné zkušenosti s Turky. Belgie, Francie, V. Británie a Švédsko s Araby a Afričany. Podle nabytých zkušeností se cizinci v nových domovech neintegrovali. Pouze zneužívají výhody, které se jim štědře nabízí, aniž by projevili vděčnost. Místo vděku se ke svým "hostitelům" chovají agresivně, dopouštějí se kriminality a jejich děti sabotují povinnou školní docházku. Je zřejmé, že integrace je jev mimořádně vzácný a kalkulovat s ní u milionů nově příchozích je trestuhodný hazard.
Zatím jsou ve všech zemích v menšině. Je však hrozivou otázkou, jak dlouho ještě. Afrika zpětinásobila počet obyvatel za 65 let. V Německu žije 68 milionů Němců a jejich počet se každoročně o 200 tisíc snižuje. Vedle nich je tam 12 milionů cizinců. Pokud budou dosahovat stejného populačního tempa jako v Africe, za šedesát let jich bude 60 milionů, když neuvažuji nově příchozí. Pokud si i Němci zachovají trend vymírání bude jich v té době 56 milionů.
Nelze se uchlácholit faktem, že jsme zatím, díky některým okolnostem, přívalu cizinců ušetřeni. Poučme se z příkladů zemí, které jsou dnes, ať už z historických příčin, touhy po levné pracovní síle, nebo milosrdné hlouposti, doslova zaplaveny Araby, Indy, Turky, Afričany. Kdy jejich policie, aniž by sáhnula k násilí, nedokáže zvládnout ze strany cizinců projevy frustrace, či rasové nebo náboženské nesnášenlivosti.
Právo žít v rodné vlasti není samozřejmost. Je to dar našich předků, ke kterému bychom se měli chovat s patřičnou odpovědností. Země koruny české zůstaly naše jen díky tomu, že svou vlast Češi dokázali ubránit. Se zbraní v ruce čelili po staletí expanzivnosti sousedních států a po přičlenění k jiným územím v případě porážky, dbali na zachování jazyka a národní identity.
Lze jen doufat, že si to samé uvědomí i občané ostatních evropských států a začneme společně čelit hrozbě, kterou bezesporu současný příval neidentifikovatelných valících se objektů představuje pro bezpečnost a možná i existenci současné Evropy. Vládci evropských zemí by měli navštívit ghetta a čtvrti svých velkoměst, kde žijí po desetiletí ti, o kterých se bláhově domnívali, že se přizpůsobí a integrují. Vstoupit do míst, kam se neodváží ani ozbrojení policisté.
Měli by si uvědomit, že do civilizované a křesťanské Evropy nepřichází pracovní síla, ale posily barbarů. Těch, kteří Starý kontinent už několik desetiletí rozkládají zevnitř a cílevědomě připravují jeho pád o pár století nazpět. Zabránit, dokud to ještě jde, aby se za pár desetiletí z Evropanů nestali štvanci bez rodné vlasti, jakými byli po staletí Židé.
?
Štěpán Bicera
Selské baroko. K22 Tři pohřby.
Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.
Štěpán Bicera
Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty
Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 20 Zanedbatelné ztráty
Ostře znějící výstřely nemohly být z brokovnice, ale nepřipomínaly ani rány z kulovnic. Zkusil jsem si vybavit střelbu ze samopalu vzor 58, ale od vojny už uteklo příliš času, aby se mi to povedlo. Manželce jsem namluvil,
Štěpán Bicera
Selské baroko K 19 Přijde hic
Dvířka do dvora visela jen na horní skobě a při otevření hlasitě zaskřípala. Sténající pant jsem použil místo zvonku, ale ani po opakovaném zavrzání se Bašta neobjevil. Nezbylo, než na nevábně vyhlížející dvůr vstoupit.
Štěpán Bicera
Selské baroko K18 Špitál
Šipka s nápisem onkologie nás zavedla ke vchodu do nevábně vypadajícího pavilonu, kolem kterého byly o zeď opřené tyče s cedulkami "pozor, padá omítka". Jakmile jsme vešli do vestibulu, Kubík vyvalil oči na pacientku v županu.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 17 New Deal
Krátce po mém zesoukromničení se mi Moravec pochlubil, že je také podnikatel. Začalo to návštěvou u soběslavského děkana, který se o jeho cestě vzhůru dozvěděl od Kubíkové a pozval si ho jako oživení nedělní mše,
Štěpán Bicera
Selské baroko K16 Tak už máme, co jsme chtěli
Vlaječky a symboly OF v různých velikostech byly všude. V květináčích za okny, ve vázičkách na stolech, zastrkány za obrazy. Nejmenší byly přilepené k párátkům a zapíchány do hlavní pušek loutek myslivců na Posledním lovišti.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 15 Šťastný a veselý.
Myslivci se na povel hospodáře vyhrnuli před hospodu, ale museli uhnout, aby udělali místo přijíždějícím Mercedesům. Velký a hranatý řídil Günther a u menšího byla za volantem Alenka. Vesele nám zamávali a všem rozdali lahvičky.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 14 Už je to tady
Děda opravdu nekecal. Krátce nato padla v Berlíně zeď. Dederoni jako v nočním prvomájovém průvodu vyrazili navštívit zapovězený kus Berlína a obdivovat prohnilý režim, kterému jejich dva slovutní rodáci věštili neslavný zánik.
Štěpán Bicera
Selské baroko K13 Pohřeb
Děda vyměnil s hospodskou růženec a fotku Marienky za kastrůlek se svíčkovou. Po posledním soustu si hřbetem ruky otřel pusu a za okoralými rty objel jazykem obě protézy. "Teď by bodlo kafe. Nějak se mi klíží zraky a nechtěl bych
Štěpán Bicera
Selské baroko K 12 Poplatkový hon
Peřina jadrně zasakroval, když na jedné z přepravek, které za Vaškovou stodolou nakládal, sáhnul do slepičince. Popošel k plotu, kde rostlo bujné mlíčí, pár listů utrhnul a dlaň usilovně rajboval. Přičichnul a pokračoval.
Štěpán Bicera
Selské baroko K11 Příliš mnoho Grácií
V týdnu jsem kontrahoval dodávky nábytku v Prešově, kde játra pokaždé hodně trpí. Po celodenní štrapáci referentským autem, na mne doma čekal vzkaz od Franty. Naházel jsem do sebe večeři, omluvně kouknul na manželku a zase zmizel.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 10 Židovská moudrost
Tři muži se potápějí bez koupacích čepic a když se vynoří, jen dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Wagenknecht se rozhlédl po přítomných a několikrát přizvedl obočí, aby je povzbudil k odpovědi. Pak se rozesmál a řekl:
Štěpán Bicera
Selské baroko. K9 Několik vět
Děda poopravil na své sošce na polici brašnu a brýle a když se posadil, zeptal se sousedů. "Kde jsem posledně skončil?" Maier byl nejpohotovější. "S rukou na ňadru. Bohužel nebyla vaše, ale soběslavského uhlíře."
Štěpán Bicera
Selské baroko K 8 Srnec
Než schůze začala, postavil jsem na dlouhý stůl se zelenými ubrusy pět lahví rumu a pět zelených a ke každé židli dal talíř s plátky šunky, gothaje, turisty a loveckého salámu. Alkohol zajistil Vojta v Hradci a uzeniny v Plané.
Štěpán Bicera
Selské baroko K7 Dialektika
"Kdo nezná opilcova rána, nemá právo ožralému nadávat". Manželka na to jen zvedla oči a já raději vypadnul na zahradu. Svěží vzduch mne hryzení v útrobách nezbavil a radost mi neudělal ani přicházející Kubík.
Štěpán Bicera
Selské baroko K6 Na číhané
"To sedí." Zavěsil jsem a s ulehčením si oddychnul. Očividně se ulevilo i sekretářce. Nikdo nevidí rád ustaraného, nebo nasraného šéfa. "Potřebuji kalendář." Výmluvně ukázala na zeď, kde visel nástěnný od PZO Ligna.
Štěpán Bicera
Selské baroko K5 Po plese
"To jsou mi fóry" ze mne tentokrát přímo vystřelilo, když na mne Máňa bafla za sloupkem plotu. "Taťka celý den nejedl. Jen furt vzdychal". "Tak si to zapamatuj a alkoholu se vyhýbej. Neměla bys ještě ležet v posteli?"
Štěpán Bicera
Selské baroko K4 Konference
Čest práci. Na konec diskuzního příspěvku jsem si oddychl. Povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílené reproduktory v sále působilo tak smutně, až jsem se polekal. Pohled na tupé a otylé ksichty papalášů mne uklidnil.
Štěpán Bicera
Selské baroko K3 Čurítko
"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 991
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x