V USA se nestřílí černoši, ale osoby nerespektující zákon

Policie používají zbraň proti delikventům, nedbajících pokynů. Není jejich vinou, že černoši ve statistikách vévodí. Před dvaceti lety jsem služebně navštívil Atlantu. Abych ji trochu poznal, mávnul jsem na taxík. Řídil ho černoch.

Objel se mnou pár památek, které mi moc historické nepřipadaly a několik olympijských sporťovišť, na kterých finišovaly závěřečné práce. Během okružní jízdy se i zmínil i o každodenních vraždách. Na chvíli zaváhal, aby s neskrývaným znechucením dodal, dělají to hlavně negři. 

Pokud v Atlantě měli vraždy na svědomí především afroameričané, jinde v USA to bude sotva jinak. Nedivím se proto americkým policistům, že při zatýkání zločinců tmavé pleti mají kolty ještě o fous níž, než obvykle. Protože při kontaktu s ozbrojeným lumpem odjakživa platilo, že zabit bývá pomalejší. 

V USA "vraždí" bezpochyby nejen barevné. Pokud však policisté zastřelí při zákroku bílého zločince, bývá to přijato se všeobecným uspokojením a média jsou v klidu. Nejen v USA je společnost slušných lidí ráda, když se zbaví grázla a barvy pleti nedbá. Pokud však policista připraví o život afroameričana, nastává v jejich komunitě virvál. Příslušníci postiženého etnika vytahují do ulic, rabují a zapalují auta. Usmrcení se pitvá v tisku, fotografie "vraždícího" policisty obletí svět. O zabití, společensky vzato škodlivého jedince, referují média celého světa. Demonstrující zvou televizní štáby před kamery. Lidé, po kterých normálně ani pes neštěkne, se najednou cítí důležitě a násilné demonstrace po zabití soukmenovce se pokládají za adekvátní reakce. 

Bezpochyby jde o projev společensky nebezpečné soudržnosti, který lze pozorovat u menšin nejen v USA a bylo by velkou chybou, pokud by se pořádkové síly bály zasáhnout ze strachu, že budou osočeny z rasismu. Pokud se těmto skupinám nedá jasně najevo, že zákony platí nekompromisně pro všechny stejně, slušnost si začnou vykládat jako slabost. Do ulic budou vycházet ve stále větších počtech. Rabování budou pokládat jako vyrovnání za "bezpráví" na nich páchaná. Projevy násilí budou gradovat. Pohrdání vůči státu bude stoupat.

V dnešní přehumanizované společnosti jsme svědky paradoxu, kdy se vůči prakticky všem menšinám chovají státy vstřícněji než k většině. V sociální oblasti jsou preferovány a proti většině požívají výhod, které si nezaslouží.

Přestaňme proto používat výraz etnikum či menšina. Dělit občany na afroameričany, hispánce, Číňany, muslimy či Romy. Všichni lidé trvale žijící na území jakéhokoliv státu jsou jeho rovnoprávnými občany, bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání a zákony musí platit pro všechny stejně.