U psů to jde, u lidí ne

Onemocněl mi pes a veterinář došel k závěru, že léčení by bylo jen prodlužování utrpení. Po mém souhlasu vytáhl z tašky injekční stříkačku a dal mu dvě injekce. Po první usnul a po druhé zhasnul. Když mi onemocněla ve věku 87 let maminka,

ležela dva měsíce bezmocně v nemocnici. Co snědla to zvrátila a lékaři zprvu jen tápali a nakonec udělali smutné oči, kterými nám, příbuzným, dali najevo, že pomoct nedokážou. Potom ji jen ulehčovali trápení a my při každodenních návštěvách sledovali, jak se ztrácí. Poslední dny byla v komatu a čekalo se pouze na chvíli, kdy se tělo poddá.

Prakticky od chvíle, kdy lékaři vzdali boj o záchranu jejího života i ona si přála umřít. Než k tomu však došlo, musela si prožít šestitýdenní "očistec". Utěšovat jsme se mohli tím, že jiným čekání na skon trvá roky, kdy třeba jen bezvládně leží.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem si přečetl v novinách, že v rumburské nemocnici pracovala zdravotní sestra, která smrtelně nemocným odchod ze světa usnadňovala. Při prvním podezření byla propuštěna a čeká ji vyšetřování a pravděpodobně i soud.

Kladu si otázku, proč u zvířat to jde a u lidí se to nesmí. Pokud beznadějný pacient sám projeví přání život ukončit, o nějakém zneužití nemůže být řeč. Pokud by mu přivezli k posteli aparát, který by sám stisknutím tlačítka uvedl do chodu a ten mu aplikoval nejprve uspávačku a potom smrtelnou dávku třeba morfia, nezatížil by svědomí ošetřujícího personálu víc, než když si po jeho přirozeném skonu přiznají, že v jeho případě na záchranu života nestačili.

Je poměrně hodně lidí, kteří volí sebevraždu. Skáčou pod vlaky, z mostů, zabíjí se v autech, otravují se výfukovými plyny či svítiplynem, věší se, tráví se. Způsobují trauma všem, kteří se podílí na hledání či ohledání, nebo se bezděky stanou svědky nebo účastníky jejich sebezničení. O co důstojněji by skončil takto vážně rozhodnutý jedinec, kdyby zhasnul na lůžku obklopen příbuznými za znění hudby, kterou miloval, než když se nechá rozjet na kusy vlakovou soupravou? Nehledě na fakt, že mnozí by si během příprav k euthanasii svůj čin mohli rozmyslet a změnit i celkový pohled na život.