Čeho všeho je USA schopna

Státní zájmy jsou pro USA prioritou a pro jejich prosazení udělají doslova vše. Běda tomu, který je něčím upoutá.  Panama Spojené státy zaujala počátkem 20. století  úžinou, vhodnou pro průplav spojující dva oceány. Území tehdy patřilo nezávislé Kolumbii.

Když se s kolumbijskou vládou nedohodly na Hay-Herránově smlouvě o podmínkách výstavby průplavu, zinscenovaly Spojené státy pod ušlechtilým heslem boje o nezávislost revoluci. Pomohly při ní křížníkem a zanedlouho vláda "svobodné" Panamy přenesla pravomoce na stavbu kanálu na Spojené státy. Šlo o správu 16 km širokého pásma okolo projektovaného kanálu. Za to USA vyplatila Panamě jednorázově 10 milionů dolarů a přislíbila každoroční poplatek 250000 dolarů.

V roce 1979 sice předaly správu nad průplavem Panamě, ale vymínily si až do roku 2000 právo kontrolovat proplouvání lodí a vojensky ho bránit. Využily toho, když se v Panamě k moci dostal  generál Noriega. Prezident G. Bush schválil vojenskou operaci s cílem chránit americká práva na provozování průplavu a Noriega skončil v rukách "spravedlnosti".

Od té doby se do sféry amerických zájmů dostala Nicaraqua, Haiti, Dominikánská republika, Honduras, Mexiko, Korea, Vietnam, Irák, Jugoslávie, Afghanistán a znovu Irák. Skončilo to vždy nasazením vojenských sil.

K jakým metodám se Spojené státy nestydí sáhnout, svědčí i tato epizoda. Před operací Pouštní štít v roce 1990 se prezident Bush zasazoval o vojenský zásah, ale podle průzkumů nebyla veřejnost této akci nakloněná. Tak 10.října ve slyšení před Kongresem vystoupila patnáctiletá dívka. Srdceryvně jim popsala událost, při které iráčtí vojáci vtrhnuli do kuvajtské nemocnice, kde tato dívka měla údajně pracovat a začali zabíjet novorozence v inkubátorech. Svědectví ovlivnilo veřejné mínění, představitele Senátu a schválení vojenského zásahu nestálo nic v cestě. Až v září 1992 vyšlo najevo, že vše bylo sehrané. Dívka byla dcerou kuvajtského ambasadora, v té době v Kuvajtu nebyla a co má říkat, ji napsali experti z public relations.

V současnosti je v ohnisku amerického zájmohledu Ukrajina. Určitě díky sousedství s Ruskem a možná i kvůli břidlicovému plynu a bůhvíjakým dalším účelům. Jsou nám utajeny, podobně jako hodně dopředu promyšlený tah šachového velmistra. Účely můžeme jen odhadovat. U prostředků si však můžeme být jistí. Ty, které pomohou USA k cíli, jsou účelem posvěceny.