Polívka na EU dotacích

V lese, kam chodím se psem je sedm set metrů zbytečné asfaltky za 5 milionů. V polích za městem, kde bydlím, se za mnohem více milionů zpevnily a zaasfaltovaly polní cesty. Teď se dočtu, že si Polívka zvelebil soukromou farmu za dvacítku milionů z EU dotací.

Mohl bych pokračovat i s příklady z nejbližšího okolí a rozvést je i na dotace české. Většinou je získali lidé od pohledu proradní, vychytralí a okolím podezíraní. Musím se ptát, kdo za to může, že se dotace dílem  vyhazují doslova do kanálu a dílem slouží jako multiplikátory soukromých, už tak dohady vzbuzujících, majetků.

Mají za úkol podporovat ekonomiky zaostalejších zemí, aby se postupně vytratily propastné rozdíly mezi členskými státy Evropské unie. Čte se to dobře. Uplatňování dotací v praxi však vytváří pocit pravého opaku. Jako by úředníci úmyslně vytvořili pravidla, která nejenže úrovně zemí nesrovnávají, ale ještě více vzdalují. Jako by úředníci v Bruselu nastavenými mantinely přímo vybízeli své podkolegy v Česku k nekalostem, ze kterých si rovněž chtějí odkrojit svůj podíl. Postačí mi, abych si prohlédnul nové auto za více než dva miliony, které parkuje v našem městě před kanceláří poradce na získání dotací, abych si vytvořil obrázek o tomto "byznysu".

Mají-li evropské dotace vyrovnat rozdíl mezi "západem" a "východem", měly by pomoci budovat dokonalejší infrastrukturu, modernizovat školství a zdravotnictví a ne zvelebovat soukromé majetky.