Před padesáti lety jsem byl, coby absolvent ŠDZ Podbořany, v šarži vojnou znechuceného svobodníka, velitelem tankové čety. Začátkem června mne odveleli na střelnici v D. Žandově. Tankisté celé divize si tam postupně zkoušeli
střelby vloženými hlavněmi. Skupina, které jsem velel-nevelel, měla na starosti strážní službu a dohled nad majetkem našeho pluku. Jednalo se o šest tanků a četné sudy s PHM, které jsme čas od času doplňovali v nedaleké posádce v M. Lázních.
Nic lepšího si dosluhující voják, který si už koupil metr k odstřihování poslední stovky dnů, nemohl přát. Jedna skupina vojáků právě odjela a druhá měla přijet až následující den odpoledne. Pohoda. Na lavičce před prostorem k poučování stráží jsem zaujal polohu ležícího čtenáře a dal se do listování časopisem Plamen, který jsem si pravidelně kupoval, stejně jako Sešity pro mladou literaturu. Když s nastupujícím soumrakem bylo na řádky špatně vidět, šel jsem kouknout, co dělají mí svěřenci.
V jejich cimře se válel na slamníku jen jeden, který mi vysvětlil, že ostatní kvůli žízni vyrazili na pivo. Navrhnul jsem, že je vyrazíme hledat a při té příležitosti také pár piv vypijem.
K rekreačnímu objektu jakéhosi podniku, o kterém jsme věděli, že tam čepují plzeň, jsme vyrazili zkratkou přes louky, vodoteče, potoky. Mezitím padla tma a cesta to byla úmorná. V této hospodě samozřejmě nebyli, ale to nám zas tak nevadilo. Bohužel nás po spěšném vypití třech plzní kvůli zavírací hodině vyhnali. Zpátky jsme šli už po silnici a už z dálky jsme viděli, že do areálu střelnice přibyly tři vétřiesky.
Jak jsme se od dozorčího u vchodu dozvěděli, vypukla válka mezi Izraelem a Egyptem a proto k tankům přepravili osádky, dostatek ostré munice a také obávaného majora Aplta. Od něj jsme všichni za dezerci vyfasovali 7 ostrých a sám jsem k trestu obdržel i mapu válečného přesunu.
Varšavská smlouva počítala s rozvinutím konfliktu ve třetí světovou a naše bojová trasa vedla nejkratším směrem do NSR. Pomyslel jsem si, že hned za ostnáčem vezmu roha a vyhnu se nejen sedmi ostrým, ale i veškerému socialistickému srabu.
Válka na severu Afriky za šest dní bohužel skončila. Ukázalo se, že Egypt se zbraněmi z východního bloku nemůže čelit Izraeli vyzbrojenému USA. S ní vzala za své i vidina lákavého přesunu přes kopečky.
Než jsem dostříhal metr, ostrý trest mi byl prominut a koncem září jsem tak mohl společně s ostatními v neskonalém veselí opustit svou domovskou posádku v Podbořanech.
