Můj malý předvolební průzkum
byly Dolomity lacinější než rakouské Alpy, ale to už neplatí.
Myslel jsem, že se do cesty paprskům dostal mrak, ale byl to lyžař s manželkou. Významně ukázal na volná místa u mého stolu a po mém přikývnutí je obsadili. Z restaurace si přinesli kvasnicová piva, ale než se stačili napít, ten mrak, jehož pohyb jsem zpoza brýlí čas od času sledoval, slunce zakryl. Přitáhnul od Boe a vzhledem k velikosti a rychlosti pohybu jsem zastínění odhadnul aspoň na čtvrthodinu. Otočil jsem se k přísedícím a upil limonády. Byli to Němci. O pár let mladší, ale asi už taky v důchodu.
Zeptal jsem se odkud jsou. Byli z Berlína a do Dolomit to měli přes tisíc kilometrů. Cestou přespali u Mnichova. Když jsem chtěl vědět z jakého Berlína, se špatně skrývanou nelibostí přiznali, že z východního.
Vzpomněl jsem dobu, kdy jsme společně žili v socialismu a vyprávěl jim o třítýdenním pobytu u Baltu. Byl jsem tam se skupinou dětí v táboře družebního závodu Tischfabrik Finsterwalde. Tehdy mi kolegové táboroví vedoucí na otázku, jak snášejí fakt, že sami čekají deset let na Trabanta a o pár kilometrů na západ, také Němci, koupí bez čekání Volkswageny, Oply, Audiny, odpověděli, že jde o pozlátko.
Němka se trochu zaškaredila a řekla, že to už byla taková doba. Přitakal jsem a dodal, že když se ta doba změnila, jezdíval jsem do "západního" berlínského Spandau. Dovážel jsem z tamější firmy flockštofy na čalouněný nábytek. Seznámil jsem je se zážitkem, jak mne jednou na dálnici zastavili němečtí policisté v civilu a chtěli doklady od tehdy nového bavoráku. Prostrčil jsem je škvírou v okénku a opatrnost jsem omluvil zkušenostmi z našich dálnic, kde tehdy docházelo k přepadům. Německý policista mi doklady s pousmáním vrátil a řekl, tady jste v Německu a ne v Asii. Zeptal jsem se spolustolovníků, zda to platí i dnes, kdy je Německo zaplaveno imigranty.
Na to mi Němka vysvětlila, že většinou jde o slušné lidi. Špatný dojem o nich vytvářejí média, která píšou jen o těch špatných. Na to jsem se zeptal, jaký názor mají na Angelu Merkelovou, která je do Německa pozvala. Bylo mi vysvětleno, že jde o mimořádně inteligentní ženu, která ví, co dělá.
Mezitím sluníčko začalo pražit. Poděkoval jsem za příležitost si pošprechtit a všichni jsme nastavili tváře blahodárným paprskům. Napadlo mne, že nepotkat se v Dolomitech, ale v Berlíně, zase tak moc se toho během těch čtyřiceti let nezměnilo. Němec raději mlčel a jeho manželka mluvila, jako kdyby byla pod deskou stolu "wanze" od Stasi.
Nicméně po tomto rozhovoru věřím agenturám, tvrdících, že A. Merkelová volby zase vyhraje.
Štěpán Bicera
Selské baroko. K22 Tři pohřby.
Pozoruji hospodskou pečlivě točící pivo a přemítám, proč Jednota, dokud ji hospoda patřila, nenabídla také vedle desítky i dvanáctku a polotmavé. Už se nese a vidím, že rozjásaný nemusí být jen obličej, ale i chůze.
Štěpán Bicera
Selské baroko K21 Nenahraditelné ztráty
Slunce se dotklo okrajem Svineckého lesa v místech, kde se říká Na Americe. Za pět minut se schová za špičkami stromů a po chvíli ho bude následovat i Večernice. Za spoustu let se nebeské představení téměř nezměnilo.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 20 Zanedbatelné ztráty
Ostře znějící výstřely nemohly být z brokovnice, ale nepřipomínaly ani rány z kulovnic. Zkusil jsem si vybavit střelbu ze samopalu vzor 58, ale od vojny už uteklo příliš času, aby se mi to povedlo. Manželce jsem namluvil,
Štěpán Bicera
Selské baroko K 19 Přijde hic
Dvířka do dvora visela jen na horní skobě a při otevření hlasitě zaskřípala. Sténající pant jsem použil místo zvonku, ale ani po opakovaném zavrzání se Bašta neobjevil. Nezbylo, než na nevábně vyhlížející dvůr vstoupit.
Štěpán Bicera
Selské baroko K18 Špitál
Šipka s nápisem onkologie nás zavedla ke vchodu do nevábně vypadajícího pavilonu, kolem kterého byly o zeď opřené tyče s cedulkami "pozor, padá omítka". Jakmile jsme vešli do vestibulu, Kubík vyvalil oči na pacientku v županu.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 17 New Deal
Krátce po mém zesoukromničení se mi Moravec pochlubil, že je také podnikatel. Začalo to návštěvou u soběslavského děkana, který se o jeho cestě vzhůru dozvěděl od Kubíkové a pozval si ho jako oživení nedělní mše,
Štěpán Bicera
Selské baroko K16 Tak už máme, co jsme chtěli
Vlaječky a symboly OF v různých velikostech byly všude. V květináčích za okny, ve vázičkách na stolech, zastrkány za obrazy. Nejmenší byly přilepené k párátkům a zapíchány do hlavní pušek loutek myslivců na Posledním lovišti.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 15 Šťastný a veselý.
Myslivci se na povel hospodáře vyhrnuli před hospodu, ale museli uhnout, aby udělali místo přijíždějícím Mercedesům. Velký a hranatý řídil Günther a u menšího byla za volantem Alenka. Vesele nám zamávali a všem rozdali lahvičky.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 14 Už je to tady
Děda opravdu nekecal. Krátce nato padla v Berlíně zeď. Dederoni jako v nočním prvomájovém průvodu vyrazili navštívit zapovězený kus Berlína a obdivovat prohnilý režim, kterému jejich dva slovutní rodáci věštili neslavný zánik.
Štěpán Bicera
Selské baroko K13 Pohřeb
Děda vyměnil s hospodskou růženec a fotku Marienky za kastrůlek se svíčkovou. Po posledním soustu si hřbetem ruky otřel pusu a za okoralými rty objel jazykem obě protézy. "Teď by bodlo kafe. Nějak se mi klíží zraky a nechtěl bych
Štěpán Bicera
Selské baroko K 12 Poplatkový hon
Peřina jadrně zasakroval, když na jedné z přepravek, které za Vaškovou stodolou nakládal, sáhnul do slepičince. Popošel k plotu, kde rostlo bujné mlíčí, pár listů utrhnul a dlaň usilovně rajboval. Přičichnul a pokračoval.
Štěpán Bicera
Selské baroko K11 Příliš mnoho Grácií
V týdnu jsem kontrahoval dodávky nábytku v Prešově, kde játra pokaždé hodně trpí. Po celodenní štrapáci referentským autem, na mne doma čekal vzkaz od Franty. Naházel jsem do sebe večeři, omluvně kouknul na manželku a zase zmizel.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 10 Židovská moudrost
Tři muži se potápějí bez koupacích čepic a když se vynoří, jen dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Wagenknecht se rozhlédl po přítomných a několikrát přizvedl obočí, aby je povzbudil k odpovědi. Pak se rozesmál a řekl:
Štěpán Bicera
Selské baroko. K9 Několik vět
Děda poopravil na své sošce na polici brašnu a brýle a když se posadil, zeptal se sousedů. "Kde jsem posledně skončil?" Maier byl nejpohotovější. "S rukou na ňadru. Bohužel nebyla vaše, ale soběslavského uhlíře."
Štěpán Bicera
Selské baroko K 8 Srnec
Než schůze začala, postavil jsem na dlouhý stůl se zelenými ubrusy pět lahví rumu a pět zelených a ke každé židli dal talíř s plátky šunky, gothaje, turisty a loveckého salámu. Alkohol zajistil Vojta v Hradci a uzeniny v Plané.
Štěpán Bicera
Selské baroko K7 Dialektika
"Kdo nezná opilcova rána, nemá právo ožralému nadávat". Manželka na to jen zvedla oči a já raději vypadnul na zahradu. Svěží vzduch mne hryzení v útrobách nezbavil a radost mi neudělal ani přicházející Kubík.
Štěpán Bicera
Selské baroko K6 Na číhané
"To sedí." Zavěsil jsem a s ulehčením si oddychnul. Očividně se ulevilo i sekretářce. Nikdo nevidí rád ustaraného, nebo nasraného šéfa. "Potřebuji kalendář." Výmluvně ukázala na zeď, kde visel nástěnný od PZO Ligna.
Štěpán Bicera
Selské baroko K5 Po plese
"To jsou mi fóry" ze mne tentokrát přímo vystřelilo, když na mne Máňa bafla za sloupkem plotu. "Taťka celý den nejedl. Jen furt vzdychal". "Tak si to zapamatuj a alkoholu se vyhýbej. Neměla bys ještě ležet v posteli?"
Štěpán Bicera
Selské baroko K4 Konference
Čest práci. Na konec diskuzního příspěvku jsem si oddychl. Povzdechnutí po stranickém pozdravu, nepatřičně zesílené reproduktory v sále působilo tak smutně, až jsem se polekal. Pohled na tupé a otylé ksichty papalášů mne uklidnil.
Štěpán Bicera
Selské baroko K3 Čurítko
"Čurítko?" Zopakovala po Jindřichovi jeho stará. Zatímco z Kubíkových úst slovo zaznělo pyšně až bujaře, v jejím podání přetékalo štítivostí. Na podlahu položila tašku s nákupem a prstem přejela po rámu zrcadla.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 991
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x