Dík, Ježíšku

Jen co jsem otevřel notebook, rozesmutnila mne zpráva o pádu ruského dopravního letadla, ve kterém cestovali i členové Alexandrova souboru. Jako za časů 2. světové koncertovali na evropských frontách, tentokrát letěli do Sýrie.

Před více než sedmdesáti lety zakladatel souboru složil nádhernou píseň "Svatá válka". Alexandrovci ji zpívali ruským vojákům bojujícím proti nacistickému šílenství. Tehdy světu pomohl od hitlerovského běsu  Sovětský svaz. Dnes stejně Rusko přispívá významnou měrou k porážce nové "Godzily".  

Před necelým stoletím se celkem nenápadně zrodil nacismus. Dnes jsme svědky, jak se islám probouzí do své odmaskované podoby. Je to znovu ruský voják, který muslimským fanatikům, pokládajících se za občany islámského státu, sráží až nebezpečně narostlý hřebínek.

"Civilizovaný" Západ promítá videa, jak jeho občanům "řezníci" z IS podřezávají krky. Ve statistikách obětí přičítá další a další zabité při teroristických akcí. "Necivilizované" Rusko se mezitím pustilo do boje a znovu za ostatní tahá horké kaštany z ohně.

Odměnou mu je zášť rádoby všeobjímající civilizace, projevující se v hospodářské, politické i sportovní šikaně. V evropských státech, Česko nevyjímaje, už přesáhla protiruská kampaň i štvavou úroveň té protiimperialistické, kterou si, my starší, pamatujeme z padesátých let. Tehdy pomátla mnoho méně přemýšlivých lidí a daří se to i té dnešní.

I tím se dá vysvětlit, že se v diskuzi pod zprávou o leteckém neštěstí s více než devadesátkou mrtvých mohou na Boží hod objevit od jednoho Plzeňáka slova "Dík Ježíšku".